Kristýnčiny příběhy

Každý má myšlenky, a myslím si, že je jedno, jestli je člověk bez postižení, nebo s postižením, ale myslím si, že každý to má trošku jinak těžký.

Co dělat, když jste většinu času v posteli. Nejdřív jsem asi tři týdny řešila, kdo mi půjčí vozík. Půjčovnu jsem našla, ale poslouchejte, co se mi stalo. Když jsem si ho půjčila, tak jsem netušila, že tam je špatný kabel, takže jsem s ním pár dní jezdila ven.

Dneska vám budu vyprávět o tom, co se mi stalo 20.10.2022. Byl to úplně normální den, šla jsem ráno do divadla, kde nacvičujeme představení. Všechno probíhalo standardně až na to, že když jsem chtěla jet domů, tak mě přestal fungovat vozík. Vypínal se, blikal, pak chvilku jel, tak pět minut, tak jsme se nějak dostali na zastávku. S asistentem jsme...

Znáte ten pocit, když něco prožijete, pak na to zapomenete a různými asociacemi, které vás navedou do té fáze, si to všechno připomenete. Když vás to navede, tak si uvědomíte, že to vážně dává smysl. Prostě to tak asi je.

Nejdříve jsem články, které jsem napsala, dávala jenom na facebook, a na ty moje webové stránky https://www.kristyna-kolencikova.cz/. Chtěla jsem, aby se to rozšířilo i mimo sociální sítě, tak jsem se bavila s jedním dobrovolníkem o tom, že píšu a že bych to chtěla rozšířit tak mi říkal, nevím jestli to ještě existuje, ale existovala taková stránka...

Každý z nás má nějaký názor a ostatní s ním souhlasí, nebo nesouhlasí. Ale když nesouhlasíme s názorem jiných lidí, tak se někdy setkáte i s tím, že ten druhý člověk nám předhazuje něco, co se stalo v minulosti a celou situaci ještě víc vyhrotí.

Dneska jsem byla na čtvrté dávce očkování Covidu. Možná vám to přijde padlý na hlavu, proč jsem si nechala dát čtvrtou dávku .. je to hlavně kvůli tomu, že mám od dvanácti chronický kašel díky prasečí chřipce a mám díky tomu špatné plíce, za druhé to je, že ke mně chodí spousta lidí asistovat a mám i hodně nemoci v...

Každý z nás má svoje hranice a tenhle článek bude napsán na popud mé známé, když jsme se bavily o tom, proč nejezdím vozíkem úplně sama ve městě a tak.

Byla jsem první rok v Praze, stalo se to v zimě, kdy byla ráno tma. Upozorňuji vás, že do školy to bylo asi 15 metrů přes přechod. Jednou jsem šla do školy a u školy je parkoviště, kdy byl pán. Vypadal docela slušně, až na to že měl na sobě asi šusťákovou soupravu, a tak mě pozdravil. Ptal se, jestli...

Rozhodla jsem se vám nastínit co teď řeším, jak to probíhá a taky co tomu předcházelo.

Navazuji na článek Metro, dnes budeme cestovat vlakem a popíšu vám, jak to chodí, když vozíčkáři cestují vlakem. To taky není žádný med, protože když chcete cestovat vlakem, tak to není tak, že přijedete na nádraží, koupíte si lístek a jedete, tak to opravdu nechodí.

Dneska budu reagovat na to, jaké je těžké s někým komunikovat jenom přes sociální sítě, když toho člověka znáte několik let, normálně spolu chodíte do školy několik let a pak se odstěhujete do Prahy a každý říkal počkejte, vás ta Praha změní. A já jsem tomu nevěřila, když to říkali a teď už mám jiný názor, jako všichni ostatní.