Kdo mě naučil vařit

Tenhle článek píšu, vzhledem k tomu, že se mě lidi ptají, kde jsem se naučila vařit, respektive kde jsem se naučila recepty. Za prvé jsem chodila na praktickou školu, ale už tam jsem uměla vařit, protože jak víte, tak nemůžu manipulovat rukama ani nohama, takže jsem se musela všechno naučit odkoukáváním, a hlavně i ochutnáváním. Takže jsem to odkoukala od mámy, od babičky, vlastně od všech kolem mě. A takhle se prostě učím všechno. Nebo když něco potřebuji, tak si to najdu na internetu, třeba video, jak něco udělat.

Vzhledem k tomu, že jsem chodila do školy po ústavech a tam nevaří moc dobře, tak jsem si řekla, že jakmile budu bydlet sama v Praze, tak začnu vařit, protože asi vám to bude znít divně, právě i ušetříte, než abyste furt chodili do restauračních zařízení. Nebo jste si nechali dovážet jídlo každý den. Ano že to jde, ale jenom chvíli.

Když musíte platit hodně peněz za asistenci, protože ji prostě potřebujete, tak si uvědomíte, že lepší je uvařit než každodenně chodit do restaurace. Tak většina lidí si nakoupí hotovky, protože si prostě myslí, nebo nechtějí platit asistenci navíc, na to, aby si uvařili. A tím pádem ušetří na tom, na čem by se nemělo šetřit, na svém zdraví a zároveň utrácejí za to, na čem by se dalo ušetřit. To není můj případ, ale chtěla jsem vám ukázat, jak to většina lidí na vozíčku má. To já neuznávám, protože si myslím, že se nemá šetřit na něčem, co je základní potřeba. Zároveň, zdraví máme jenom jedno.

Nebo to ani neznají, protože jsou navyklí na nějaký životní styl (na svůj životní styl). Já mám jednoho kamaráda, který to takhle dříve měl, než zjistil, že to takhle nejde a když si začal vařit, tak si uvědomil, že mu to pak už z restaurací ani nechutnalo.

Já osobně si dělám všechno svoje, například jsem si koupila pekárnu, která umí samozřejmě upéct, dělat těsto, dělat domácí jogurt, marmelády, nebo jsem si dělala i domácí zelí, prostě jsem takový až moc velký extrém. A mě to hodně baví, zjišťovat, jak se co dělá, jak to funguje, prostě se učím furt něco nového. Ale to vůbec neznamená, že nechodím do restaurace, nebo si nekoupím něco nezdravého, anebo že si nedělám čínskou polívku. Mě taky občas nebaví vařit, nebo si prostě pochutnám na něčem dobrým.

Určitě se ptáte, jak si můžu všechno pamatovat. Odpověď je jednoduchá, protože takhle prostě funguji i mimo vaření.