Jak můžete něco dělat, i když je vaše tělo imobilní

Dneska vám napíšu, co mě baví a zároveň vám napíšu, jak vypadá v praxi, když máte omezenou pohyblivost končetin. Začnu třeba s tím, jak skládám puzzle, jak už jste z mých příběhů pochopili, mám hlavu úplně v pořádku, tak se všechno musím naučit buď poslechem, odkoukat od jiných lidí, nebo pokus omyl.

Puzzle - když skládám puzzle, tak samozřejmě potřebuju ke všemu ruce a nohy, ale to už víte. Nejdřív s asistentem většinou utřídíme puzzle a pak jdeme skládat. Začínáme většinou u mě na stolku na vozíčku, to je pro mě lepší, protože na to líp vidím. To jsem rychlejší než asistent, ale jelikož obrázek postupně roste, tak pak už musíme skládat na zemi, což je pro mě horší, ale taky to jde. Tam už přichází víc kolektivní práce, takže to jen dávám pozor, jestli to tam pasuje, nebo ne. Každé puzzle trvá jinak dlouho podle velikosti a co zrovna skládám.

Vaření - podle toho co zrovna budu vařit, tak asistentovi řeknu, co má vzít za suroviny. Pak mu řeknu, vezmi si ze skřínky hrnec nebo pánvičku, prostě co potřebujeme. Pak mu řeknu nakrájej maso na kostičky, nebo na nudličky, zapni si sporák, podle toho, jestli potřebuji pánvičku, nebo hrnec, tak mu řeknu nalij tam vodu, nebo olej, prostě mu takhle popisuju až do konce vaření a taky mu musím říct, na jakou teplotu má nastavit troubu nebo sporák, nebo si to najdu na internetu, nebo to odhadnu podle oka. Čas od času zkouším nové recepty, třeba jsem zkoušela perník v domácí pekárně a teď vím, že musím dát nejdřív program na hnětení neboli na míchání, nebo nedávno jsem dala péct chleba, a asistenta jsem se ptala, jestli v pekárně jsou háky na míchání, on mi řekl, že tam jsou, protože to nezná, ale oni tam nebyly, takže se mi to vůbec nepromíchalo, upekl se jenom spodek a chleba skončil v koši. Z toho plyne nedát na druhou osobu a zkontrolovat si to.

Čtení a poslouchání hudby, "řeč" - jak jsem psala, mám problém s řečí, a proto je pro mě nejlepší poslouchání knížek, v podobě audio, ale to není, že bych neuměla číst, ale že mě to unavuje, protože se soustředím na čtení, ale už nevnímám, o čem to je, ani jaký je děj. Jak na čtení, tak na hudbu a na všechno používám telefon, protože telefon mi umožňuje být samostatnou v některých věcech, protože ho dokážu ovládat rukama, jak jsem již psala v příběhu Můj běžný den.